Historie obce Lupenice
Název Lupenice dostala ves pravděpodobně od slova „lupení“, čemuž odpovídá i úrodná bonita půdy s nejvyšším ohodnocením. Na této půdě a poloze se od pradávna zemědělským plodinám dobře daří, neboť klimatické a přírodní podmínky byly také hlavní příčinou, že v tomto katastru se již v pravěku usídlili první lidé a kolem polohy „V Řištích“ je archeologicky doloženo sídliště lidí Lužické kultury nebo na stejné úrovni kultury Slezko Blátenické. To znamená řádově více jak 1000 let tedy dobu mezi 1. a 2. tisíciletím našeho letopočtu. Lupenice se připomíná poprvé v roce 1360, kdy zde měl nějaké majetky místní zemanský rod. V uvedeném roce Rus z Lupenice žaloval na zemském soudu Zdislava z Třebešova, že se neprávem zmocnil části jeho dědictví po otci Protivovi z Lupenice v Lupenici (RT I, č.23, s.72). Zdá se, že rod z Lupenice záhy svoji kolébku opustil a odešel na Hradecko. V roce 1389 se připomíná Kunclin z Lupenice, který učinil nadaci k oltáři v jednom z královéhradeckých kostelů (Sedláček 1908, s. 576). V roce 1395 byla provolána odúmrť po Bohuňkovi, řečeném Chotělec z Lupenice, který zemřel ve Vinarech u Nového Bydžova (AČ 35, č. 7, s.7).
Lupenice po odchodu místního zemanského rodu zřejmě připadla blíže neznámým způsobem k rychnovskému panství. Tady se připomíná v roce 1497, kdy ho Heřman z Rychnova prodával Vilémovi z Pernštejna (AČ 5, č. 52, s. 567), který toto panství připojil ke svému panství litickému. V roce 1558, kdy Arnošt, falckrabí rýnský, rozprodával rozsáhlé liticko-potštejnské panství, koupil Lupenici majitel Vamberka Mikuláš Pecingar z Bydžína. Od té doby zůstala Lupenice příslušenstvím vamberského a později rychnovského panství až do roku 1848. Kde stávalo sídlo zemanů, kteří měli majetky ve vsi ve 14. století, není známo. Toto sídlo není výslovně doloženo písemnými prameny, ani se z něho nezachovaly žádné pozůstatky. Nezle vyloučit, že na původní zemanský dvůr navázal vrchnostenský dvůr, který vznikl v Lupenici buď na sklonku 17. století ještě za Jana Adama Záruby z Hustiřan nebo po roce 1707, kdy se stal majitelem vambereckého panství i s Lupenicí Norbert Leopold Libštejnský z Kolowrat. Poprvé je doložen v roce 1714 (Král 1927, s.294). K jeho rozparcelování došlo na konci 18.století.
Tento dvůr stával na nevýrazném ostrohu jihovýchodní, nejvýše položené části vsi, pro kterou byl dříve používán název „Ve dvoře“. Shluk budov, tvořící tuto část vsi, ohraničený domem č.p. 38 na západě, silnicí I/14 na východě a silnicí, vedoucí k Tutlekám, na severu, skutečně dosud připomíná půdorysné uspořádání zaniklého dvora.
Sommer 1836, s. 259, Sedláček 1908, s. 576, Král 1927, s. 290, 294, Jizba 1937, s. 235-236.
